Pohár slaví jubileum VI. - Česká trofej neopustila Prahu
Na začátku osmdesátých let přetrvával nezájem o národní pohár, což se projevovalo v tristních návštěvách na finálové boje Československého poháru. Trofej pro Český pohár neopustila Prahu, třikrát patřila vojákům z Dukly Praha, dvakrát Spartě a jednou i Bohemians, kteří se pomalu drali nahoru. Ale na úplný vrchol, znamenající zisk Československého poháru, kvůli penaltám nevyskočili. Více říkají ukázky z připravované knihy „Fotbalový POHÁR“, která vyjde u příležitosti šedesátého výročí pohárové soutěže, hrané v současnosti pod názvem MOL Cup.
Klokani odskákali na penalty
V Českém poháru byly v ročníku 1981/82 kluby, hrající evropské pohárové soutěže, nasazeny až do čtvrtfinále. Znamenalo to, že pro Bohemians Praha, Duklu Praha, Spartu Praha a Baník Ostrava vznikla vynikající možnost jak bleskově trofej získat. Stačilo zvítězit ve třech zápasech a už tu byla možnost vyzvat vítěze Slovenského poháru. Bylo totiž rozhodnuto, že finále Českého poháru se bude hrát na jeden zápas na pražském stadionu Evžena Rošického. A navíc si v české části pospíšili – finále bylo na programu už 23. února. Hladce vyhráli Bohemians, kteří roznesli Duklu poměrem 4:0.
Ještě před tím se odehrála krásná semifinálová bitva. Druhého prosince 1981 na rozbahněném trávníku a za stálého sněžení dokázali klokani v dramatickém zápase na pražské Letné vyhrát 4:3 nad Spartou, která nastoupila s dvěma ještě ne osmnáctiletými dorostenci I. Haškem a Vojířem. Bylo to drama. Hosté vedli díky Němcovi, v poločase po dvou brankách Vojíře prohrávali, pak zase díky Němcovi a V. Hruškovi vedli, tři minuty před koncem srovnal domácí Kotal. Vítězný gól dal stoper Ondra z přímého kopu v poslední minutě.
Československý pohár 1982 ale klokani nezískali. V Bratislavě byli proti domácímu Slovanu favority, ale zápas šel po bezbrankovém stavu do penaltového rozstřelu. Hostující D. Herda, který přišel těsně před koncem s úkolem proměnit penaltu, nedal brankáři Tulisovi šanci. Vzápětí skóroval domácí Hlavatý. Levý však napálil míč do tyče, a protože Suchánek proměnil, dostal Mičince pod tlak. Útočník Bohemians poslal míč nad břevno. Situaci mohl částečně zachránit brankář Hruška, který málem chytil pokus domácího Bobka. Jenže nechytil. Sloup jistou střelou ještě udržel jiskru naděje, kterou ale definitivně uhasil domácí Nezhyba a klokani to odskákali na penalty.
Rekordní nezájem
O rok později, v červnu 1983 se hrálo v Praze a ve snaze něco změnit, rozhodl pořádající svaz, že finále Československého poháru nebude na Letné, ale na Strahově, kde byl stadion Evžena Rošického, zmodernizovaný o pět let dříve pro ME v lehké atletice. Ač hráli dva v historii poháru nejúspěšnější kluby, Dukla Praha proti Slovanu Bratislava, byl zaznamenán rekordní nezájem. Výhru Dukly 2:1 sledovalo pouhých 1 200 diváků!
Poprvé mimo velkoměsta
Trvale nízké návštěvy na finálová utkání v hlavních městech, zmatky s termíny, nezájem některých ligových klubů o soutěž, ale i třeba nasazení Sparty Praha v minulém ročníku Českého poháru přímo do semifinále byly kapkami, kterými kalich trpělivosti svazových funkcionářů přetekl. Bylo jasné, že je třeba strukturu změnit. Dosud byly ligové kluby přidávány do hry podle toho, jak se to hodilo. Tedy především jim. Nebyla pevná struktura ani termínová listina.
Dukla Praha s pohárem v roce 1985 na stadionu v Příbrami
Změna pro ročník 1984/85 byla rázná, k lepšímu a vlastně zcela jednoduchá. Na pomoc si fotbaloví funkcionáři vzali „pavouka“ známého z tenisových turnajů. Kluby podle výkonnosti a místní příslušnosti do něho nasadili, přidali pevnou termínovou listinu a bylo to... Každý si mohl dohledat, kdo ho v případě postupu bude čekat a jaká cesta povede do čtvrtfinále.
Důležité bylo rozhodnutí, že finále se budou hrát v menších městech, kde není prvoligový fotbal. A tak se finále Českého poháru Dukla Praha – Dynamo Č. Budějovice (3:1) hrálo před sedmi tisíci diváky v Třebíči a finále Dukla – Lokomotíva Košice (3:2) v Příbrami, kde pět tisíc diváků ještě netušilo, že za několik let budou moci chodit na první ligu.
