Pohár slaví jubileum IX. - Divoké pohárové začátky
Český pohár, který se hrál od ročníku 1969/70, s rozdělením Československa povýšil. V roce 1994 se hrálo poprvé v samostatném Česku a finále bylo velmi pikantní. O rok později žižkovská Viktoria trofej neobhájila a v roce 1996 se konečně dočkala i Sparta, které k poháru pomohl loučící se Pavel Nedvěd. Tím vším se zabývá připravovaná kniha „Fotbalový POHÁR“, která vyjde u příležitosti šedesátého výročí pohárové soutěže, hrané v současnosti pod názvem MOL Cup.
Ve znamení rivality Mach vs. Čekan
První finále Českého poháru v nově vzniklé České republice mělo velmi pikantní příchuť. Souboj Sparty Praha, která už měla v kapse mistrovský titul, s nováčkem ligy Viktorií Žižkov byl i poměřováním ambiciózních majitelů. Spartu vlastnil mladičký Petr Mach, který se den po strahovském finále dožíval osmadvaceti, a co lepšího by si mohl přát než tolik ceněný double.
Viktoria Žižkov, blížící se ještě na jaře dvaadevadesátého finančnímu krachu, se zvedla příchodem devětatřicetiletého podnikatele Vratislava Čekana. Ten získal v privatizaci značné prostředky a jal se investovat do žižkovského fotbalu. V létě 1992 si obstaral licenci na druhou ligu od Slušovic, začal nakupovat posily a druhou nejvyšší soutěž hned vyhrál.
Zápas přinesl drama, Viktoria vyrovnala v základní době i v prodloužení, když na 2:2 srovnal v poslední minutě z penalty za zákrok na Michala Bílka náhradník Marek Trval. Oba jmenovaní ještě před rokem hráli za Spartu. Pokutových kopů bylo potřeba po osmi na každé straně a Viktoria zvítězila 6:5. Oslavy na diskotéce byly mohutné, nějak se na ně „připletli“ i rozhodčí finále a pro hlavního Petra Mádla to mělo fatální důsledky. Ligu si už nikdy nezapískal!
Penaltový mág Poštulka
Přesně do roka a do dne po prvním finále Českého poháru v rámci samostatného státu se Viktoria Žižkov na strahovský stadion vrátila, aby tam obhajovala pohárovou trofej. Proti ní stál SKP Hradec Králové a obhajoba se všeobecně očekávala. Jenže s čím kdo zachází, tím také schází. Zápas i po prodloužení skončil bez branek. Těsně před koncem poslal trenér Pálka do branky mladičkého Tomáše Poštulku. Stejný trik se mu povedl už v semifinále v Drnovicích, kde pak Poštulka vychytal i kanonýra Druláka.
Hradečtí byli sebevědomí, svědčí o tom slova trenéra Petra Pálky: „Sice jsem věřil, že bychom už během hrací doby dali gól, ale zároveň jsem doufal, že se dostane na penalty a v těch jsme dobří.“ Dobrý byl především penaltový mág Tomáš Poštulka, který chytil pokusy Bílka i Trvala a skromně říkal: „Nějaký recept sice mám, ale hlavně to je o štěstí. Teď mi všichni gratulují, ale dík patří spoluhráčům, kteří ten výsledek uhráli a penalty tak zařídili.“ Penalty vyhrál Hradec Králové 3:1.
Sparta vyhrála Český pohár v roce 1996, vpravo nahoře mladý Jan Koller, ještě s bujnou kšticí…
Nedvědovo loučení
V roce 1996 měla Sparta potíže v lize, ale postoupila do finále Českého poháru. Sejdeme se na Strahově – mohli vzkázat Letenští do Drnovic. Ano, obec s 2 300 obyvateli se už etablovala na mapě českého prvoligového fotbalu. Usilovná práce Jan Gottwalda, který dokázal uplatnit svůj vliv z pozice místopředsedy svazu a sehnat dostatek prostředků na kvalitní posily, nesla ovoce. Po desátém a šestém místě v lize skončily Drnovice tentokráte páté, bod za Spartou. A postoupily poprvé ve své historii do finále národního poháru! Měly tedy do pohárové Evropy stejně blízko jako historicky nejúspěšnější český klub.
Napětí na Spartě se dalo krájet. Finálová prohra s Drnovicemi by znamenala, že by Sparta nehrála nějakou z evropských pohárových soutěží po čtrnácti letech. Naposledy chyběla v ročníku 1982/83. Sparta vyhrála hladce 4:0 a mohla si dovolit i kuriózní oživení. Když sudí Karel Bohuněk nařídil v 70. minutě pokutový kop, přemluvil brankář Petr Kouba spoluhráče a na střelu z bílého bodu si troufl. Stal se prvním gólmanem v historii soutěže, který ve finále skóroval! A možná připravil Pavla Nedvěda o ještě parádnější loučení, které mohl budoucí držitel Zlatého míče oslavit hattrickem, pokud by penaltu proměnil on.
Pavel Nedvěd korunoval svoji parádní sparťanskou sezónu. V lize byl se 14 brankami nejlepším střelcem mužstva a tuto roli potvrdil i v poháru. Ve finále dal vedoucí gól, a po brance Zdeňka Svobody zvýšil na 3:0. Měl nejvýraznější podíl na zisku pohárové trofeje – skóroval dvakrát v Lázních Bohdaneč, jednou proti Slavii, dvakrát v Teplicích a dva góly zaznamenal i ve finále.
Finále bylo posledním soutěžním zápasem Pavla Nedvěda na domácí klubové scéně. Pak následovalo vydařené EURO, zisk stříbra a poněkud divoký přestup přes Košice (byla zde snaha ušetřit na odstupném Spartě) do Lazia Řím.
