Pohár slaví jubileum X. - Slavia po třiadvaceti letech
Druhá polovina devadesátých let přinesla pohárové úspěchy konečně i pražské Slavii. Ta se ze zisku Českého poháru radovala naposledy v roce 1974, kdy pak ve finále Československého poháru podlehla Slovanu Bratislava. Pak ještě dvakrát červenobílí v letech 1987 a 1989 podlehli Spartě ve finále Českého poháru. Vynahradili si to, jak podrobně popisuje připravovaná kniha „Fotbalový POHÁR“, která vyjde u příležitosti šedesátého výročí pohárové soutěže, hrané v současnosti pod názvem MOL Cup, přesně o deset let později, v letech 1997 a 1999. Pokaždé to bylo Zlatým gólem a na straně poražených byl trenér Ladislav Škorpil.
Jediný gól stál Duklu pohár
Na Strahově se v polovině června ve finále opět po třech letech sešly dva pražské kluby. Na souboj druhého týmu nejvyšší soutěže a vítěze druhé ligy bylo zvědavo více než osm tisíc diváků. Což byla dosud nejvyšší návštěva na finále hrané na Rošického stadionu. Až v roce 2002 byla o šest stovek překonána při finále pražských „S“.
Ač je to k nevíře, fotbalová Slavia už čekala na zisk Českého poháru dlouhých třiadvacet let. Dukla, ač momentálně ještě druholigová, slavila zisk Českého a vzápětí i Československého poháru naposledy před sedmi léty, z hráčů už ale nezůstal nikdo.
Finále mělo dobré tempo a dospělo do prodloužení. Ani Slavia nedala v devadesáti minutách Dukle gól. Ta udržela úchvatnou bilanci – pět zápasů s pěti ligovými týmy a nula na kontě obdržených branek!
Ještě deset minut držela Dukla čisté konto. Pak se dostal ke střele útočník Karel Vácha a Zlatým gólem probudil „dukláky“ ze snu o pohárové trofeji.
Slavisté se radují z poháru, který získali po třiadvaceti letech
První trofej i pro Jablonec
Finále roku 1998 hráli fotbalisté FK Jablonec a Petry Drnovice. Finálový zápas dvou mimopražských klubů, které navíc nedisponovaly širokou základnou fanoušků, vzbuzoval obavy o kulisu v hledišti Rošického stadionu. Skutečnost ale škarohlídům za pravdu nedala. Několik desítek autobusů a množství aut s fanoušky zamířilo do Prahy z Jablonce, o něco menší byl pochopitelně kontingent fandů moravského klubu a zbytek neutrální pražští diváci, ti všichni překonali o čtyřicet návštěvníků loňský rekord. Nahlášeno bylo 8 276 diváků.
Souboj skončil 1:1 a stejně jako vloni se prodlužovalo. Pomineme-li vlastní branku Červenky ve čtvrtfinále, šlo o úplně první gól v drnovické síti v tomto ročníku poháru...
Na Zlatý gól se čekalo o dvě minuty déle než vloni. Rozhodl nečekaný střelec. Šestadvacetiletý Aleš Kohout přišel v 61. minutě na trávník místo Radima Holuba, po hodině na hřišti napřáhl a dal gól. Zlatý gól. Přišel, vystřelil a rozhodl. Nikdo muže, který zajistil pohár, neznal. V lize měl na kontě 302 odehraných minut v devíti zápasech a dva vstřelené góly. A za sedm měsíců a pět dní od svého ligového debutu se po něm slehla prvoligová zem.
Škorpil podruhé ve stejné řece
Slovan Liberec, soused Jablonce, chtěl svého největšího rivala napodobit a v následujícím finále v roce 1999 vyzval Slavii Praha. Trenér Ladislav Škorpil vlastně nepotvrdil rčení, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky.
Finále bylo velmi podobné tomu, kdy o dva roky dříve na lavičce Dukly Praha musel smutně koukat na Zlatý gól ve vlastní síti. Opět finále bez branek, opět se prodlužovalo a opět vyhrála Slavia Praha Zlatým gólem. Tentokráte byl jeho autorem Pavel Horváth.
Kapitán Slavie Karel Rada byl posledním, kdo přebíral pohár ve tvaru nádoby o průměru téměř půl metru s odklápěcí pokličkou. Když se po rozdělení Československa hledala před prvním finále Českého poháru odpovídající trofej, padla volba na tuto. Nebyla nejnovější, vydržela šest ročníků a nepřežila oslavy sešívaných. Do sídla svazu se vrátila ve stavu neopravitelném a bylo potřeba narychlo obstarat pohár nový. Ten pak byl používán dlouhých 16 let. Možná i proto, že měl napevno přidělanou poklici a nedal se tedy používat k oslavnému pití plných doušků vítězného moku...
