Pohár slaví jubileum XII. - Ve znamení Františka Straky
Připravovaná kniha „Fotbalový POHÁR“, která vyjde u příležitosti šedesátého výročí pohárové soutěže, hrané v současnosti pod názvem MOL Cup, popisuje i období, kdy se výrazně o slovo přihlásil František Straka v roli trenéra. Jako hráč získal v dresu Sparty Praha v osmdesátých letech Český pohár pětkrát. Nyní přidal hned dva jako trenér.
Pro pohár s čistým kontem
V ročníku 2002/03 to šlo Teplicím průměrně, dopláceli na velmi špatný start, ve kterém měli pouhé tři body z patnácti možných. O to více se žlutomodrým dařilo v domácím poháru. Měly velmi zkušený a kvalitní kádr. Pavel Horváth vyhrál domácí trofej dvakrát se Slavií, Karel Rada a Luděk Zelenka slavili před čtyřmi léty také se Slavií, brankář Tomáš Poštulka vychytal trofej Hradci Králové a Tomáš Hunal si dobře pamatoval dva roky starý triumf Viktorie Žižkov nad Spartou.
Na povel je měl František Straka. Poprvé na plný úvazek zahajoval svoji později přebohatou kariéru čítající do současnosti dalších patnáct angažmá! Práci kouče si vyzkoušel ve Wuppertalu, kde byl hrajícím trenérem. V Teplicích začal jako asistent Františka Cipra, po kterém se posunul do role hlavního trenéra. Ve finále Teplice zdolaly brankou Hunala Jablonec a poprvé slavily zisk Českého poháru. V šesti zápasech nedostaly ani jediný gól. Nebyly však prvním týmem, kterému se podobný kousek povedl. V roce 1993 vyhrála Sparta Praha Český pohár, když ze šesti utkání měla skóre 14:0. Pak v posledním finále Československého poháru podlehla outsiderovi 1. FC Košice 1:5.
V roce 1995 prošla Viktoria Žižkov šesti zápasy včetně prodloužení ve finále s čistým kontem dokonce 570 minut při skóre 19:0. Co naplat, pokutové kopy prohrála a pohár získal Hradec Králové. Díky Poštulkovi, který nyní vychytal čistý štít Teplicím a kruh se uzavřel.
Trenér Teplic František Straka po vítězném finále 2003
Straka a Voříšek pohár obhájili
Fotbalový ročník 2003/04 se hrál ve znamení dominance Baníku Ostrava. Tam se trenéru Františku Komňackému a jeho mladému asistentovi Pavlu Vrbovi sešel výjimečný kádr, ve kterém byli zkušení borci s mnoha starty v reprezentaci: René Bolf, Radoslav Látal, Radek Slončík, Marek Heinz či Martin Čížek, ale i nadějní fotbalisté, které čekala světlá budoucnost, například brankář Jan Laštůvka a obránce Zdeněk Pospěch. Baník získal titul a toužil po double, ve finále poháru ale narazil na Spartu.
Ta toužila získat trofej, aby zachránila ročník. Ve Spartě se děly na jaře 2004 zajímavé věci. Předtím v poháru vyřadila třetiligový FC Střížkov Praha 9 1:0, divizní Tábor 5:0 a ligovou Opavu v březnovém osmifinále doma 1:0. Pak odjel trenér Jiří Kotrba s týmem na ligu do Uherského Hradiště, kde prohráli s 1. FC Synot 0:2. Sparta klesla na čtvrté místo a trenér 27. března skončil. Zájem byl o Františka Straku, který požádal Teplice o uvolnění a dostal souhlas.
Měl tak šanci na obhajobu trofeje. Stejně jako záložník Petr Voříšek, který přišel z Teplic do Sparty před zahájením ročníku. A povedlo se. Sparta sice dohrávala bez vyloučeného brankáře Blažka, ale i v deseti dal stoper Johana šest minut před koncem gól na 2:1 a vypukla euforie. Největší pochopitelně u Františka Straky!
Baník si spravil chuť
V ročníku 2004/05 se více než o fotbale hovořilo o právě probíhající korupční aféře. Vyšetřování a poté projednání u disciplinární komise a udělení trestů se promítly do začátku sezóny. Jedním z potrestaných byl i 1. FC Slovácko, nástupce klubu FC Synot. Ligu začal s odečtem deseti bodů, ale zachránil se a ještě k tomu přidal poprvé ve své historii účast ve finále Českého poháru! Soupeřem mu byl Baník Ostrava. Titul neobhájil, ale spravil si chuť po loňské porážce ve finále.
Tentokráte patřila výhra 2:1 Baníku. Rozhodující gól vstřelil dvacetiletý mladík Michal Papadopulos: „Dodnes rád na ten zápas vzpomínám. Trenér Jarabinský mě poslal na trávník až v samém závěru místo Radka Slončíka, kdy jsme vedli 1:0. Po brejku ze strany jsem dvě minuty před koncem zvyšoval na 2:0, ale ještě nebylo hotovo, protože Slovácko vstřelilo kontaktní branku. Vyrovnat se mu už ale nepodařilo, takže můj gól byl vítězný. Zpáteční cesta s pohárem do Ostravy byla patřičně veselá i stejně jako následná společná večeře, protože Baník slavil další trofej. Klub měl tehdy výborné tři roky a asi málokoho napadlo, že je to na dlouhou dobu poslední ostravský triumf…“
